{nový herní jazyk použitý pro programy i rozhovory (je to to stejné):

na počátku může, ale nemusí být příkaz LABELS <jméno>,..., který deklaruje
všechna návěští; je to proto, aby byly všechny použité identifikátory
jednoznačně specifikovatelné
každý příkaz začíná na začátku řádku svým jménem (identifikátor příkazu)
a končí koncem řádku (je povolený string na více řádků, ale to se pozná)
+existuje speciální příkaz LABEL <jméno> definující už deklarované návěští
+je-li příkaz <jméno>: "<řetězec>", vyvolá se speciální příkaz
 <příkaz> <jméno> "<řetězec>" označený direktivou TALK
!toto je snad jediná zprzněnina tohota jazyka; gpl1 jich ale měl mnohem víc
*končí-li řádek znakem \, znamená to pokračování na dalším řádku, ale
 toto rozpůlení platí i jako oddělovač parametrů ---> nelze ho použít
 uprostřed mat. výrazu!

následuje seznam parametrů oddělených podle kontextu, jež mohou být:
1) čísla integer
2) řetězce uzavřený do ()
3) identifikátor daného typu či návěští
4) matematický výraz uzavřený do ()

ad 1) číslo je vždy typu integer

ad 2) řetězec začíná a končí uvozovkami a je v něm povolen konec řádku
  - překompiluje se jako index, řetězce jsou připojovány do daného
    seznamu
  - odřádkování je povoleno pouze v něm
  - jsou buď typu 1 --- jsou určené pro hru (TALK...)
    nebo typu 2 --- pouze pro kompilaci (cesta)

ad 3) identifikátory mohou být jména proměnných, ON/OFF,...
 - identifikátory mají společný prostor jmen, aby bylo možno jednoznačně
   odvodit, co je co; v každém prostoru jsou očíslovány 1..N
 - identifikátory jsou předány do procedury jako několik seznamů, podle
   kterých se pak ident. vyhledá a najde se odpovídající příkaz
 - není dovoleno tvořit nové identifikátory (už kvůli rozeznání typu),
   tedy např. proměnné musí být předem deklarovány někde jinde
 - neznámý identifikátor je chyba
ad 3 návěští) překompiluje se jako relativní odkaz do binárního kódu
  - je to něco jako identifikátor (má s nimi společný jmenný prostor)
  - ale je lokální, nikde jinde se nesdílí
  - dopředná návěští (a tedy ani neznámé identifikátory) neexistují, protože
    se definují na poč. programu inic. příkazem LABEL
  - relativní odkaz je vzhledem ke konci tohoto a tedy začátku následujícího
    příkazu, protože pak se to lehce přičte k SI po přečtení všech
    parametrů
*podrobné určení, co je co, spočívá v dalším inf. bajtu:
 (0=návěští, 1..X=třída)

ad 4) matematický výraz se skládá z operátorů +-*/% &|^! a závorek
  - jako operátory jsou v něm povoleny čísla a identifikátory
  - je tak možno testovat hodnoty proměnných, stav ON/OFF/AWAY...
  - musí se vlézt na 1 řádek (odřádkování je povoleno pouze u řetězce


kompilátor načte z definice seznam všech identifikátorů s jejich třídami:
CLASS <číslo>
  <identifikátor> <hodnota>
  ...
CLASS...
kompilátor zkontroluje případné duplicity a zda jsou obsazeny skutečně
jen třídy 1..N; identifikátory ukládá v setříděné formě; ke každému
identifikátoru musí být přiřazena jeho hodnota (OFF=1, ON=2...), na rozdíl
od ostatních indexů toto není index a nemusí být tvaru 1..N

a seznam všech příkazů:
<jméno> [TALK] <číslo> <podčíslo> <parametr1> <parametr2>...,
kde <parametrX> může být 1..5 podle daného typu
a pokud je to 3 (identifikátor), musí se uvést ještě pomlčka další číslo
--- požadovaný typ identifikátoru
*jména příkazů se mohou shodovat, pak se při třídění zařadí před
ostatní svého druhu --- kompilátor totiž ukládá spojový seznam setříděný
*kompilátor kontroluje, zda jsou čísla i podčísla jen 1..N a zda existují
odkazované identifikátory; kontroluje také, zda nebyly nadefinovány
duplicitní příkazy (stejná jména i parametry); za shodný parametr se při
testování duplicit uvažují i lib. 2 indetifikátory či návěští
*čísla a podčísla se mohou i více příkazů shodovat, to můj kompilátor
nezajímá, takže je možno pojmenovat 1 příkaz více názvy, ale zkontroluje,
zda má vždy příkaz stejné parametry; číslo i počíslo jsou obě typu bajt
*je zvykem, že příkaz číslo 0 je exit (programu), takže je záhodno
nadefinovat i nějaký takový příkaz a pro nic jiného ho nepoužít
*právě jeden příkaz ve vstupním souboru musí být označen jako TALK

zkompilovaný kód pak sestává z posloupnosti <integerů>
1. integer jsou 2 bajty (číslo a podčíslo),
následuje tolik integerů, kolik je parametrů,
načež následuje další příkaz
*matematický výraz se zkompiluje do postfixového tvaru jako seznam
2*<integerů>:
1. integer je typ (operátor nebo který identifikátor)
2. integer je samotný obsah
vyhodnocení výrazu končí v okamžiku, kdy je ve frontě 0 položek (to udělá
mat. výraz), pak končí i sám zkompilovaný mat. výraz; toto pouhé vybrání
posledního mezivýsledku ze zásobníku provede příkaz 0 (znamená tedy konec
výrazu)
*kompilátor hledá odpovídající příkaz, dokud jej nenalezne, duplicitní se
už nemůže objevit

pozn. díky relativním skokům je možno kódy libovolně linkovat za sebe}
